Děti jsou kouzelným stvořením samy o sobě. Jsou na nás závislé, počítají s tím, že je naučíme, jak žít, jak vše chodí, co je správné, co je špatné a jak se o sebe postarat. To je úkolem rodičů, připravit své dítě na život. Ne vždy se to ovšem povede. Někteří rodiče nejsou na dítě připraveni, přijde nečekaně a neplánovaně. Někteří lidé nemají štěstí a nežijí v podmínkách, které jsou vhodné pro výchovu dítěte, aniž by to na nich nezanechalo nějakou negativní stopu, která by se s nimi táhla celý život. Je mnoho lidí, kteří si dítě udělají úmyslně, ale při výchově jej zanedbávají, nestarají se o něj dostatečně tak, jak dítě potřebuje.
Vychovat dítě není vůbec jednoduché. Je to velice náročné a ne každý na to je připravený. Měli bychom si ale uvědomovat, že není dítěte volba se na tento už dosud pokažený svět narodit. To je jeden z důvodů, proč bychom se měli snažit pro něj zařídit co nejlepší život. Vím, že mnoho rodičů toho jsou schopni a pro své dítě by i zabíjeli. Pouto mezi rodičem a dítětem je něco, co dokáže být silnější než cokoliv. To, že jsme schopni stvořit člověka je zázrak, kterým by se nemělo mrhat. Mnoho párů o dítěti sní každým dnem, ale nemají tu možnost si pořídit své vlastní. Proto si mohou adoptovat děťátko, jehož rodiče o něj ztratili zájem.
Mohou mu dát zcela nový a krásný život, kterého by se mu někde v dětském domově nikdy v životě nedostalo. Pečovat o malá stvoření, kterým přijde svět jako pohádka, je velice namáhavé, ale s láskou jde vše. Jejich drobný úsměv, radost z každé maličkosti, z toho, když jim maminka uvaří večeři nebo koupí jejich oblíbenou dobrůtku. To je přesně ten důvod, proč to dělat. Vidět jejich rozzářená očička nad něčím, nad čím se my už ani neusmějeme. Jsou nepoznamenáni tímto světem, denními povinnostmi. Do kterých bohužel ale vždy dospějí a naším úkolem je připravit je na to takovým způsobem, jak nejlépe umíme. Musíme jim dát vše, především naši lásku, aby věděli, že vše má smysl a je na světě i mnoho dobrého.